Duo Daněk & Dvořáček a diváci vs. nuda

Během pětatřiceti let co je zlínský rodák Stanislav Wabi Daněk, na cestě, už obkroužil Moravu, Čechy i Slovensko několikrát dokola a nevynechal ani Žatec. S pořadem 35 let na cestě zavítal i do Žatce a byl přivítán slušnou návštěvou. Přivezl to co od něj diváci očekávali, tedy písničky prověřené lety, ale i něco humoru, laskavosti a svého muzikantského i životního souputníka, kytaristu Miloše Dvořáčka.

Už kvůli němu by představení mělo mít dvojnásobnou délku, aby mohl potěšit vším co umí.A že toho je.Kdyby se dal koncert popsat jako sportovní zápas šlo by to asi takto:Výkop. Míč se ocitá na jevišti a Wabi jej odehrává do publika. Zazní písnička Na cestě.Ti kdož četli Kerouaca a cestovali stopem, jeho přihrávce porozuměli. Ostatním vysvětluje, že již je 35 let na cestě a tak nazval i pořad s nímž jezdí.Publikum vrací a Wabi se opírá do písně co ho učil listopad. V druhé sloce dokonce slovensky”:“Listopadové piesně od léta počúvám”…A další podařená střela - Fram. “Zas mě to táhne o kus dál, zas nemám doma nikde stání”. Píseň složená jako zpověď a bolestné pro manželku.Konečně představí svého spoluhráče, který stojí skromně vedle a hraje si jakoby pro sebe.Jeho hra je ovšem pastvou pro uši a zároveň přidává Wabimu hraní další rozměr. Dokáže se přepínat z žertovných až ekvilibristických poloh do střízlivých a ryze doprovodných.Píseň proti folku žertovně pomlouvá Wabiho folkové kolegy a v pointě pochválí autora samotného.Wabiho představení je rozděleno do několika mini částí. Po spíš klasické části předvádí Wabi něco ze svých gratulačních songů. Nazývá je kategorie něžných a smutných, ačkoli tvrdí, že je stříhá dle jednoho mustru, jsou to plnohodnotné písně.Pokračuje více než povšimnutí hodnou kapitolou Skunkovek.Skunk je přezdívka písničkáře jménem Miroslav Jaroš, dnes emigranta, který má na kontě mnoho písniček, známějších než autor. Bez nadsázky zlidovělých.Tu nejslavnější Wabi zahrál - Montgomery.Ještě jeden skvost jménem Ježíš z Plastiku. V originále znáte z filmu Šťastný Luke v podání Paula Newmana.Album Jarošových písní nahrál Wabi Daněk se skupinou Druhá tráva v roce 2003.To už jsme fotbalově ve druhé polovině prvního poločasu a pomalu je zase čas na nějakou klasiku.“Včera uklízel jsem ve skříni..” Znalci, jichž v publiku je mnoho, poznávají Fotky a píseň ze šuplíku Něžné a smutné. Textově i hudebně skvostná věc. Určitě.Aby bylo veselo Wabi vzpomíná na legrace s říkankami o městech. Dává k dobru svou a Plíhalovu verzi Chocně a neošidí nás ani o říkanku na Žatec na níž je hrdý.Pokračuje trampským bigbítem - Dívkou v Mercedesu.Dvořáček přepíná do pseudo elektrifikovaného zvuku.Bigbít je narážka na období vydání 1. LP za níž mu pro použití elektrických nástrojů bylo spíláno.Daněk si mezi písničkami povídá s publikem a to poznává okolnosti vzniku další písně Indiánská hymna.Před koncem Wabi propouští Miloše Dvořáčka postaví se s jistými obavami nad orchestřiště těsně před diváky. Trochu povypráví a zahraje několik “ptákovin”. Nastává přestávka a po ní se ulil na chvíli zase Wabi. Miloš Dvořáček předvedl, co se vše dá dělat s kytarou. Zvolil si proto řeckou Ovčáckou píseň ještě z období Kantorů, jeho bývalé kapely. A co teprve blues v baru jménem Paříž. Přidušený, jakoby bluesový zpěv a jakoby bluesová kytara. Legrace na úrovni.Ze střídačky se vrací Wabi a spouští Antiptáčata, píseň o tom že kluci to taky nemaj lehký.Je čas na klasiku takže Nevadí s ruským refrénem.Diváci si zablbnou v náročném refrénu ve Vránech a čápech což je předehra k náročnějším partům jež na ně čekají. Do třetice všeho dobrého další skunkovka. Jarošův text melodie Kriss Kristoferson. Jodi a Kid. Nahrání a vydání jeho písniček je záslužný čin.“Tak jako jazyk stále naráží”. Neoficiální trampská hymna - Rosa na kolejích. A další stará pecka. Outsider waltz. ..Už nejsi co jsi býval tu tvář nespraví ti masáž”Člověk se mění ale písničky zůstávají stejné. S těmi v podání Wabiho a Miloše Dvořáčka jsme nakonec zvítězili vysokým skóre. Nad nudou. Nad pondělním večerem, který bylo možno strávit podstatně hůře. Třeba u televizních obrazovek. Kdo byl v pondělí večer v divadle se nad touto představou musí upřímně oklepat.Konec zápasu, loučení a přídavky a najednou byl konec.Wabi prohlásil, že raději odcházejí dokud ještě publikum tleská, ale bát se nemusel. My bychom vydrželi klidně tleskat ještě hodinu.Nezbývá než se těšit na další Wabiho návštěvu. Minimálně při tour “50 let na cestě”.Ale vydrželi bychom to tak dlouho?

Jiří Navrátil foto Milan Drlík