Krušnohorská porta - U Bizona 1.3.2003

03.03.2003

Vše se již tradičně konalo v saloonu U Bizona.

Členové poroty seděli u jednoho stolu a opravdu dobře se bavili. Dokonce se ani nenechali vyrušovat soutěžícími a tak stihli posvačit či rozebrat veselé historky Míry Kuželky, který mezi tím i moderoval. Potvrdili mi to, co si o Portách a ostatních podobných soutěžích už dlouho myslím ...

Jako první se předvedli Lochness ze Žatce. Zajímavé spojení klasických bicích doplněné hrou na bonga ä jinou bicí drobotinu znělo zajímavým pulzujícím dojmem. Celkově vyzrálá kapela si myslím plně zasloužila postup do dalšího kola. Trošku mě překvapil kytarový postup u začátku třetí písničky, který se rohodně nedal nazvat původním. Po odehrání jsem chtěl ještě odchytit Frankieho (bonga), který provozuje web na stejném systému jako já a konečně se setkat z oka do oka. Odjeli dřív, než jsem se stihnul zvednout. Tak snad jindy.

Kdybych se neohlédl (seděl jsem zády k pódiu) tak jsem zvolal: Jindra Kejak, kdo by ho nepoznal! Ohlédl, jsem se a na pódiu hrál Vlasta Nedvěd. Nevím, kdo od koho opisuje (ani Kejak není podle mě původní), ale tady se jedná o jednovaječná dvojčata. Styl, kytara, barva hlasu, frázování a dokonce i písnička. Nebyl to plejbek? Trošku si naběhl na slabý odposlech - první písnička byla trošku falešná. Znám to, zpíváte jakoby popaměti, bez kontroly.

Tohoto děvčete mi bylo trošku líto. Veronika Truhlářová disponuje velmi slibným hlasem. Je jako svořený pro kantylénu a nosné, široké melodie. Myslím, že za čas o Veronice uslyšíme. Nikam ale nepostoupila, nejspíše proto, že jí úplně rozhodila tréma.

Dalším postupujícím se staly Wydle z Děčína. Tato kapela je jasným důkazem, že počet muzikantů nehraje roli. Kytara, šestistrunná baskytara, banjo a zkušená zpěvačka Jituška tvoří dokonalou čtveřici. Všichni patří mezi muzikanty, kteří mají "na hmatníku jasno". Výborně provedené vokály i přesná bluegrassová sóla působí jistě a profesionálně. Až budou zase hrát v Chomutově, jdem na ně, vám doporučuju totéž.

Omlouvám se, jestli zkazím jméno: Jana Mezkařová byla jednoznačným překvapením soutěžního odpoledne. Asi nepřekvapila jenom mě, neboť dostala i ona keramickou postavičku pro postupující, přestože byly plánovány tři postupy a Jana byla čtvrtá. Drobná dívčí postava se ztrácela za velkou kytarou Crafter, ne tak její hlas. Jemně folokový projev bez amatérských chyb naznačoval značnou zkušenost, i když se hovořilo o premiéře. Výborný přístup ke kytaře (hrála na mikrofon, nikoliv na linku!) i ke zpěvovému mikrofonu zaručil dokonalý dojem. Mě osobně se líbily i romantické, dobře zpracované texty. Ještě jeden postřeh: byla jediná, kdy sál při hře doslova ztichnul.

Já už nevím co o téhle kapele napsat. O Nic moc jsem už toho napsal poměrne dost. Tak snad jenom to, že sólový kytarista po té co sundal sádru (doufám) ulehnul s chřipkou a tak jej nahradil Petr Gärtner sice s mandolínou ale se stejným kytarovým efektem. Zajímavé. Baskytarista je taky nový. Posledním členem kapely byl mrtvý bubeník (krabička na čudlík). Předpokládám, že postup byl u téhle Newyjou-Nezmarovské formace samozřejmý.

Než se porota shodla na verdiktu, zahrál i Míra Kuželka. Je to profík, co říct. Mě zaujal zajímavý zvuk kláves (Roland XP30). Po vyhlášení nastal paradox: cenu pro Lochness převzal Petr Gärtner (přestože tam nehrál) z kapely Nic moc (přestože tam normálně nehraje). Tak to skončilo, alespoň pro nás. Poslechli jsme si ještě vítěze a šli domů.