Pavlína Jíšová je jednička

Ačkoli za jedničku české country bývá označována jiná žena, necelá šedesátka odvážlivců, kteří v úterý 29. 4. opustili teplo rodinné obrazovky a zamířili do městského divadla, se přesvědčila, že je jí českobudějovická rodačka Pavlína Jíšová.

Na pomoc si přizval své dva přátele a spoluhráče Pavla Malinu s kytarami a Pavla Peroutku s kontrabasem. Sama se pak chopila kytary, aby doprovázela své, povětšinou vlastní písně.

Není v Čechách mnoho žen, které umějí psát texty, navíc pro svůj repertoár, ale Budějovická rodačka ukázala, že prošla dobrou textařskou školou během svého působení u Žalmana či v Nezmarech a něco se přiučila i od Roberta Křesťana, s jehož kapelou spolupracovala.

O tom všem nás přesvědčovala v každé písni. Žánrově to bylo velmi pestré představení, protože v repertoáru se našlo něco romantických písní, sem tam něco k zamyšlení a taky pořádný odvaz když to trio na pódiu rozbalilo ve stylu jižanského country až rocku. Většina písniček pocházela ze sólových alb, kterých natočila zpěvačka už celkem šest. Pokud si u někoho půjčovala tak to nebyl jen Žalman (Já písnička) ale i Bobek či Robert Křesťan, od nějž si půjčila písničku Marry Margaret ze svého alba s Druhou trávou a americký tradicionál To ráno.

Zpočátku působila zpěvačka trochu nerozezpívaně, zakřiknutě, ale časem se rozehřála, a opět jsme mohli slyšet její starý dobrý “ječák” který ji v dobrém slova smyslu proslavil. Nejvíc ji bylo slyšet paradoxně ve skladbách, v nichž zpívali všichni tři a v nichž musela přepnout na vyšší forsáž. Není divu, většinu své kariéry zpívala v triu. Její muzikanti ji ovšem výtečně doplňovali mimo zpěvu i v tom co je naopak jejich doménou. Pavel Peroutka působil sic nenápadně, ale svou basou dobře tvrdil muziku a jako hudební šoumen vystupoval Pavel Malina. Jeho hra na elektrickou kytaru je ovlivněna moderní americkou country i působením v žánrově “nerozhodné” Druhé trávě. Ale jeho akustické výkony jakoby muziku teprve doopravdy rozsvěcovaly. Své mistrovství ukázal i v instrumentální skladbě amerického skladatele Bély Fleka.

Večerem plynula písnička za písničkou a nutno dodat že to byla velmi příjemná hudební koupel. Nechyběl ani humor v písničkách i mimo ně a tak jediný kaz na kráse jak to u takových koncertů bývá, že konec se zdál přijít krutě brzy. Snad se i v příští sezóně podaří lákat do Žatce podobně kvalitní vystoupení, jako bylo toto. Nakonec malý námět na přemýšlení pro pořadatele i diváky. Trio Hlaváč, Jíšová, Žalman v loňském roce zahájilo občasné vystupování…Což takhle třeba někdy za rok si dopřát starý dobrý Žalmanův …a spol?

Jiří Navrátil