V záplavě pakultury, která se na nás den co den valí z masmédií, je návštěva koncertu Karla Plíhala nalezením oázy v poušti.
Píhal si nehraje na veliké umění, hraje, zpívá a recituje tak jak umí. Naštěstí to umí dost dobře. Svědkem toho bylo v žateckém divadle několik desítek diváků.
Možná až po koncertě někteří přemítali nad tím, koho to vlastně poslouchali. Zpívající jazzový kytarista? Folkový písničkář? Nenucený bavič a humorista? Zpívající básník?
Přít by se nemělo cenu, protože ti všichni byli v jeho osobě na jevišti přítomni. Na jeho vlastní poměry byl Plíhal docela sdílný. I když někdy za jeho proslovy zůstávaly pomyslné tři tečky, coby prostor pro posluchače, aby si domysleli. A ti si evidentně domýšleli, protože smích a potlesk utichaly jen natolik, aby nerušily při hraní.
Že Plíhal připravuje nové album, bylo znát z množství písniček, které se ještě na žádném nosiči neobjevily. Že je pořád v poetické formě dokládaly básničky, které se také ještě na žádném nosiči ani v knižním výběru "Jako cool v plotě" neocitly.
Několik let už vozí sebou elektrickou kytaru, jak říká, aby byla změna, a nástroje během koncertu obměňuje. Podle jakého klíče to ví asi jen on sám Někde vprostřed koncertu, měl ale akustický blok několika písniček. Pozornější posluchači možná zaregistrovali, že i nové písničky hrál na "španělku".
Hrál písničky proměnlivě rozložené v časové ose, vedle pecky z osmdesátek dal novinku, aby se zas vrátil či posunul kamsi v čase. Dokázal se celý večer pohybovat na hranici mystiky a reality a nechával posluchače, aby věřili, čemu chtějí. Jako v příběhu o tom jak narazil v Praze Bontonlandu na Paroubka a naznačoval co si o pokušení otočit kolem dějin.“ Bylo šero a byli jsme tam sami dva. “
Nicméně poté zazpíval skutečnou píseň o tom jak se červí dírou (astronomický termín pro cestování v čase) vracejí obstarožní svazáci.
Jak vidno Karla Plíhala neinspirují toliko ženy…
Večírek příjemně ubíhal, Karel Plíhal hrál, zpíval, recitoval, vyprávěl, přečetl povídku mnohými z nás dosud neslyšenou a občas žertoval na téma stáří, neboť ač je to k nevíře, vloni oslavil velmi kulaté jubileum. Padesátku.
I na požadavky o závěrečný přídavek reagoval originálně."Vy jste tak výtečné publikum že vás nemůžu jen tak pustit. To bych byl blázen." Pravil a pustil se do přídavků, až se světla v sále definitivně rozsvítila a pohádky byl konec.
Naštěstí to byl jen konec jednoho pohádkového koncertu. Hudební večírky v Městském divadle v Žatci pokračují v Březnu beatlesovským revivalem v dubnu přijedou Ebeni.
Stalo se ve středu 18. 2. 2009 v Městském divadle v Žatci.
Jiří Navrátil
