![]() Fešácký večírek starších pánů01.05.2005![]() Ve středu večer se na jevišti objevila,dalo by se říci,hvězdná sestava Fešáků. Zakladatelé Jan Turek a Karel Poláček ( třetí Pavel Brümer omluven pro nemoc), pamětník předfešácké éry (Bluegrass Hoppers) Robert Moucha, Jindřich Šťáhlavský, František Pátek a Tomáš Linka doplněni o tři mladší kolegy. Večer se odehrával ve znamení vzpomínání na staré písničky a největší postavu Fešáků Michala Tučného. Skoro by se chtělo říci že to byl takový potlach, kde se hrálo, zpívalo a povídalo. Jan Turek, bývalý houslista Fešáků ,v ruce držel pouze mikrofon a plně se věnoval roli spíkra. Jeho proslovy a vstupy mezi písničkami byly humorné a udržovaly veselí na jevišti i v hledišti. Na úvod vybalili Fešáci písničku – Pojedou,zpívanou Robertem Mouchou ,z prvního LP Ostrov Fešáků (1975). Dalším zajímavým kouskem v jeho podání byla Kalifornia. Tuto melodii zpívával Michal Tučný, ovšem až v osmdesátých letech s Tučňáky a s jiným textem. Na Michala Tučného se vzpomínalo nejen slovy ale i písničkami. Tomáš Linka zazpíval Sundej z hodin závaží, Červenou řeku Robert Moucha připomněl Michala songem Cesty toulavý. Hráč na dobro František Pátek jako senior kapely a oblíbený terč vtípků Jana Turka v další vzpomínce na Michla Tučného a jeho nestřízlivé stavy, přeříkal bezchybně náročný jazykolam ve verších, kterým se ve skupině testovala střízlivost muzikantů a který prý nebyli sto zvládnout ani ve střízlivém stavu. Protože byl přítomen Jindřich Štáhlavský nebylo by ani možné aby nezazpíval svůj slavný a letitý hit Jaro, s mírně pozměněným textem proti původní verzi. Písničky ovšem píše stále a nechává se inspirovat lecčím, např. povodněmi anebo náhodně vyřčenými slovy diváků jako v druhé půli, kdy z pěti nesouvisejících slov měl za úkol vytvořit souvislé verše. Není to jednoduché když sedíte na podiu slyšíte vše co se kolem vás děje, přemýšlet jak sestavit báseň z pěti slov. Jindřich Štáhlavský to zvládl a publiku přečetl asi 4 sloky které napsal během představení.. Neleze se nezmínit o nenápadném muži vpravo vzadu na podiu který hrál střídavě na elektrické piano, mandolínu a housle. Jen tak si vystřihl bez doprovodu a později s doprovodem něco z jiného žánru. Montyho Čardáš. Kdysi se na muzikanty volávalo Umííí. Zasloužil by se je. Z toho co ještě zaznělo lze připomenout známá Austrálie (mimochodem odtamtud přes Německo prý přiletěl Robert Moucha), Poslední veřejné oběšení v Západní Virginii (z prvního singlu), píseň ze slavného filmu Půlnoční Kovboj, pecka Tomáše Linky Paní má se má a závěrečná snad už dooopravdy zlidovělá, Buráky. Večírek se skutečně povedl a na žatecké poměry opravdu nabité divadlo zažilo příjemný večer s písničkami a legrací. Tak jak se dalo od Fešáků očekávat. Muzikanti byli po zásluze odměněni každý jedním v celofánu baleným Žateckým pivem a samozřejmě diváckým potleskem. Milovníci folk&country nebudu zkráceni o svou muziku ani v květnu. Do Žatce přijede Pavel Lohonka ŽALMAN. Jiří Navrátil |